Na náš školní zájezd do Velké Británie jsme vyrazili 21. září pozdě večer. Autobus se pomalu rozjel do tmy a my, plni očekávání, jsme si teprve začínali uvědomovat, že opravdu jedeme do Anglie! Cesta byla dlouhá, nekonečně klikatá a pro mnohé i trochu únavná. Někdo usnul hned, jiní hledali polohu, ve které by se aspoň na chvíli dalo spát. Občas se ozval smích a blikající světla německých dálnic ubíhala za oknem jako ve snu.
Když jsme se konečně probudili, vítalo nás belgické město Bruggy – jedno z nejpůvabnějších míst, jaké jsme kdy viděli. Úzké uličky, historické domy, kanály plné labutí a mosty, které vypadaly, jako by vedly přímo do pohádky. Prošli jsme si centrum města, věž Belfort, Baziliku svaté Krve i kostel Panny Marie. A pak přišel ten nejlepší moment, rozchod! Všude voněla belgická čokoláda, vafle a hranolky a každý si musel dát alespoň něco. Po sladké pauze jsme se vydali na plavbu po kanálech a z lodi obdivovali město z jiné perspektivy, klidné, tiché a kouzelné. Večer jsme dorazili do Francie a po dlouhé cestě padli do postelí jako kameny.
Další den nás čekal velký okamžik, přejezd přes kanál La Manche! Na trajektu jsme si dopřáli snídani, užívali si čerstvý mořský vzduch a sledovali, jak se na obzoru objevují bílé útesy Doveru. A pak přišla Anglie!
Hlavní cíl dne? Londýn.
Začali jsme v Greenwich Parku, kde se před námi rozprostíralo celé město jako na dlani. Stáli jsme jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli. Pak jsme se svezli lodí po Temži, obdivovali známé mosty a vystoupili u Shakespearova Globe Theatre. Přes Millennium Bridge jsme došli ke katedrále sv. Pavla, kde jsme si dali oběd v ruchu velkoměsta.
Cestou přes City jsme míjeli vysoké mrakodrapy, které mnohým vyrazili dech. Ten jsme posléze zase popadli v pozůstatcích kostela St Dunstan. Kolem břehu Temže jsme pokračovali až k Toweru, kde nás čekaly korunovační klenoty a příběhy dávné historie. Když se Tower Bridge začal zvedat přímo před námi, všichni jsme spontánně vytáhli mobily a fotili jako o závod. Večer jsme dorazili k našim hostitelským rodinám, kde nás čekala večeře, pohodlí a spousta angličtiny.
Další den patřil rychlosti a adrenalinu – okruhu Silverstone! Viděli jsme muzeum Formule 1, nasedli do starých závodních vozů a někteří dokonce sledovali trénink přímo na trati. Po tomto závodním zážitku jsme dorazili na Blenheim Palace, rodiště Winstona Churchilla. Obrovské zahrady, fontány a nádherné sály působily jako z královského filmu. Den jsme zakončili v Oxfordu, kde mezi starými univerzitními budovami člověk cítil, že tu dýchá historie i moudrost.
Pátý den jsme začali v Coventry, kde stojí ruiny staré katedrály zničené za druhé světové války. Nacházet se v jejích pozůstatcích a posléze navštívit katedrálu novou, moderní, kterou vystavěli hned vedle, byl silný zážitek, který v nás zanechal tichý respekt. V místním automobilovém muzeu jsme se znovu naladili na moderní vlnu a pak zamířili na hrad Warwick. Tam jsme se rázem ocitli ve středověku, někteří si koupili dřevěné meče, jiní se vydali na průzkum věží a hradeb. Den jsme zakončili ve Stratfordu nad Avonou, rodišti Williama Shakespeara, kde jsme si prohlédli jeho rodný dům, školu i kostel, v němž je pohřben. Bylo to zvláštní, stát u hrobu člověka, který změnil svět literatury.
Poslední den nás čekalo rozloučení, ale ještě naposledy jsme si užili Londýn. Z metra jsme vystoupili přímo u Big Benu, prošli kolem Westminsterského paláce a zamířili do St. James’s Park. Tam jsme si hráli s kamarádskými veverkami, a dokonce i s pár papoušky, kteří nám přistávali na rukách! Pak jsme pokračovali k Buckinghamskému paláci, přes Trafalgar Square až na Piccadilly Circus, tepající srdce Londýna. Závěr dne patřil London Eye kde jsme měli možnost vidět pohled na celé město z výšky, který byl dechberoucí. Město se pod námi rozprostíralo jako na dlani.
Cesta domů už byla klidnější, ale nikdo si nepřál, aby skončila. Týden v Británii utekl jako voda, byl plný dobrodružství, smíchu, nových zážitků i přátelství. Byla to cesta, na kterou budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.
Tímto bychom chtěli poděkovat paní učitelce Enns za veškerou péči a čas, který věnovala přípravě a zajištění našeho školního výletu. Velmi si toho vážíme.
studenti Š. Mašek, J. Hyánek
